Co se stane, když topíte dřevem, a přesto je vám zima

Když přijde na topení dřevem, většina lidí sáhne po tom, co zrovna mají na zahradě nebo co nabízí soused. Jenže každý druh dřeva hoří jinak a rozdíl mezi dobrou a špatnou volbou poznáte nejen na účtu za topení, ale i na stavu komína a kotle. If you loved this short article and you would such as to get more information concerning Smotrimkino.com kindly go to the web page. Mýtus, že „dřevo je dřevo", je první a nejčastější chyba, která vás stojí peníze i čas.

Největší chybou, kterou lidé dělají, je spoléhání se pouze na odlupování kůry. Kůra se může uvolnit i u dřeva, které je stále vlhké, pokud bylo skladováno pod přístřeškem a střídavě vlhlo a vysychalo. Vždy proto kombinujte více znaků: barvu dřeva, hmotnost (suché dřevo je výrazně lehčí), zvuk při poklepání (suché dřevo zní jasně, vlhké dutě) a případně i obsah vody měřte vlhkoměrem, pokud ho máte k dispozici. Jen tak se vyhnete tomu, že si domů přivezete dřevo, které bude místo topení spíše dělat problémy.

Základní dělení je na měkké a tvrdé dřevo. Měkké druhy, jako smrk, borovice nebo topol, mají nižší výhřevnost na kilogram, ale zato skvěle chytají a rychle shoří. Hodí se proto na podpalování nebo na přechodné období, kdy potřebujete rychle vytopit chladnou místnost. Tvrdé dřevo – dub, buk, habr nebo jasan – hoří pomalu, rovnoměrně a vydrží dlouho žhnout. Právě tyto druhy by měly tvořit hlavní část zásoby na zimu, pokud topíte v kamnech nebo krbových vložkách.

Když výměník zapojíte správně, získáte nejen vyšší účinnost kamen, ale také rovnoměrnější teplotu v místnosti a nižší spotřebu paliva. Naopak špatné zapojení se projeví kouřem v místnosti, zaneseným komínem nebo dokonce prasklinou v kameni kvůli přehřátí. Než se pustíte do instalace, promyslete si všechny detaily – od umístění ventilátoru až po dostupnost rady pro rekonstrukci čištění. Pokud si nejste jistí, je lepší obrátit se na kamnáře, než riskovat ztrátu tepla a bezpečnost.

Dalším častým problémem je přikládání příliš velkých kusů. Velké poleno má menší povrch v poměru k objemu, a proto se hůře zapaluje a hoří neúplně. Nařezte dřevo na menší špalíky ideálně o průměru 8–10 cm. Při zakládání ohně postupujte metodou shora dolů: na dno dejte velké kusy, na ně menší, a na vrchol podpalovač a třísky. Tento způsob zajišťuje lepší prohoření a méně kouře.

Když kupujete palivové dřevo nebo si ho sami řežete, první pohled často patří kůře. Ale právě ta vás může spolehlivě zmást. Čerstvě pokácený kmen má kůru pevnou, vlhkou a dobře přilnavou. Pokud se kůra začne sama odlupovat nebo se dá snadno sloupnout, je to jasný signál, že dřevo už nějakou dobu vysychá. Jenže pozor – ne každé odlupování znamená suché dřevo. Může jít i o napadení houbami nebo o dřevo, které bylo pokáceno v době vegetačního klidu, ale neskladovalo se správně.

Mnoho lidí si všimlo, že když v zimě přiloží do kamen stejné dřevo jako dřív, výsledný tepelný výkon je nižší. Není to jen pocit – za tím stojí konkrétní změny ve vlastnostech paliva i způsobu spalování. Nejčastější příčinou je vlhkost dřeva. Pokud jste dřevo nařezali a hned ho začali spalovat, místo tepla vzniká hlavně pára, která odnáší energii komínem. Suché dřevo s vlhkostí pod 20 % vydá přibližně dvakrát více tepla než čerstvě pokácené.

Než začnete, připravte si ochranné pomůcky: rukavice, brýle a respirátor, protože saze jsou jemné a snadno se dostanou do dýchacích cest. Dále budete potřebovat kartáč s tuhými štětinami (ocelovými nebo plastovými podle typu vložky), teleskopickou tyč nebo lano se zátěží a vysavač s jemným filtrem, který odsaje spadlé saze. Než kartáč spustíte, zkontrolujte, zda jsou všechna dvířka a čistící otvory uzavřená, aby saze nepronikly do místnosti. Pod komínové dvířka umístěte starou plachtu nebo igelit, ale pozor, aby nebránila přístupu vzduchu.

Když přiložíte do kamen poleno, zdánlivě se nic neděje – jen dřevo začne doutnat a po chvíli vzplane. Ve skutečnosti se v tu chvíli spouští řetězec chemických reakcí, které rozhodují o tom, kolik tepla získáte a kolik popela či sazí skončí v komíně. Základní pochopení fyziky hoření vám pomůže topit efektivněji, šetřit dřevo a předcházet usazování dehtu v kouřovodu.

Typickou chybou je zapojení výměníku na svislý kouřovod. Tam sice výměník funguje, ale hrozí rychlejší zanášení sazemi, protože spaliny mají tendenci stoupat a usazovat se na spodní straně trubek. Vodorovná montáž s mírným sklonem směrem ke kamenům je výhodnější – kondenzát a saze pak stékají zpět do kamen a nezanášejí výměník. Další častou chybou je ignorování minimálního průměru kouřovodu. Pokud je průměr příliš malý, výměník představuje překážku, která zásadně omezí tah kamen. Vždy proto ověřte, že průměr výměníku odpovídá průměru kouřovodu, a v případě pochybností se poraďte s odborníkem.