Na závěr večera se hodí tišší hry. Dvě pravdy a lež nechá každého říct…

Začněte volbou prostoru. Ideální je park, louka nebo klidná část lesa, kde se dají vytyčit čtyři až šest kontrolních bodů na dohled od sebe. Vzdálenosti mezi nimi držte mezi třiceti a šedesáti kroky. Dítě musí mít pocit, že postupuje, ne že bloudí. Každý bod označte fáborkem nebo papírovou kartičkou s písmenem. Na kartičku napište i část tajenky, kterou děti po cestě sestavují.

Před hrou si projděte trasu sami a změřte ji. Zapište si, kolik kroků skutečně vychází, a údaje v instrukcích upravte. Počítejte s tím, že děti dělají kratší kroky než dospělý. Pokud naměříte čtyřicet kroků, napište do instrukce padesát a nechte je zastavit pět kroků před bodem. Lepší je mírně přestřelit a hledat, než dojít a nic nenajít.

Na závěr večera se hodí tišší hry. Dvě pravdy a lež nechá každého říct tři věci o sobě, z toho jednu nepravdivou, a ostatní hádají. Příběh po slovech staví příběh tak, že každý přidá jedno slovo, což u ohně často končí absurdně, ale právě proto to lidi baví. A zvuková krajina zavře večer v klidu: všichni na chvíli zavřou oči a poslouchají, co je slyšet, pak každý řekne jeden zvuk, který zachytil.

Než začnete tvořit, připravte si pracovní místo. Stačí starý ubrus nebo noviny, nůžky s kulatými hroty, lepidlo na dřevo a papír, případně tavnou pistoli – tu ale používejte jen s dětmi od šesti let a vždy pod dohledem. Menší děti mohou natírat, lepit a skládat, větší zvládnou i řezání a vrtání. Typická chyba je, že rodiče chtějí mít výrobek dokonalý, a nakonec ho dělají sami. Nechte děti, ať to zkusí po svém, i když to nebude rovné.

Základem je oddělit vodu na hraní od vody na pití a zaléúložné prostory v malém bytěání. Vodu, kterou děti vycákají, můžete jímat do velkých vaniček, umyvadel nebo nafukovacích bazénků postavených pod skluzavkou či vodním mlýnkem. Nevyžaduje to drahé vybavení, stačí najít vhodné místo a trochu přemýšlet nad spádem. Kdo nechá vodu odtékat do trávníku, přichází o ni; kdo ji zachytí, má ji k dispozici znovu.

Častou chybou je přehnaný strach. Děti se nebojí tmy, ale toho, co si pod ní představují. Proto před hrou vysvětlete, co je na trase čeká, a žádné překvapení nechte až na samotný úkol. Další chybou je příliš mnoho pravidel. Čím méně instrukcí, tím lépe. Také nepodceňujte oblečení. I v létě bývá v noci chladno, takže dlouhé kalhoty a pevné boty jsou nutností. Pokud prší, hru raději přesuňte nebo zkraťte.

jak zařídit malou kuchyni nastavit azimuty a co si pohlídat Trasu navrhněte tak, aby první dva úseky byly jednoduché a vedly po rovině. Teprve pak přidejte změnu směru nebo mírný svah. Ke každému úseku napište instrukci ve tvaru: http://bookmarkingcentrals.com/user/terricollick/history/ azimut 90°, ujdi 40 kroků. Krokem se myslí dvojšlap, tedy dvě došlápnutí. Dítě si musí ujasnit, jestli počítá kroky, nebo metry. Zmatení jednotek je nejčastější chyba, která celou hru rozbije.

Na konci hry děti vždy sečtěte. Udělejte to nahlas a ještě předtím, než začnete hodnotit výsledky. Mějte připravenou jednu společnou tečku – teplý čaj, krátké vyprávění nebo písničku. Tím se napětí uvolní a děti odcházejí spát s pocitem, že šlo o dobrodružství, ne o zkoušku. Pokud se některé dítě bojí, nechte ho jít s dospělým a nabídněte mu roli pomocníka. Nikdy ho nenenuťte do úkolu, který zvládnout nechce. Bezpečná noční hra pro mladší je hlavně krátká, srozumitelná a s dospělým vždy na dosah.

Po skončení hry nenechte vodu ve vaničce stát, dokud se nezačne kazit. Během několika hodin ji přelijte na záhony, ke keřům nebo do okrasné části zahrady. Pokud jste použili mýdlo nebo šampon, použijte ji jen tam, kde nevadí mýdlový film, tedy na okrasné trvalky, ne na bylinky a zeleninu, které budete jíst. Tento krok je nejčastější chybou: lidé vodu vylijí do kanálu nebo nechají vsáknout na dlažbě, místo aby putovala ke kořenům.

Orientační hra s buzolou pro děti od osmi let nestojí na drahém vybavení, ale na promyšlené trase a jasných pravidlech. Osmileté dítě už zvládne číst azimut, držet směr a počítat kroky, ale ještě nedokáže samo řešit nejasnosti. Proto je potřeba připravit všechno předem a vyzkoušet to vlastníma nohama. Hra má skončit úspěchem, ne frustrací.

Noční hra pro mladší děti má jedno zásadní omezení: nesmí být příliš dlouhá, příliš temná ani příliš soutěživá. Pro děti do deseti let je vhodné zvolit trasu, kterou znají ze dne. Připravte ji tak, aby obcházela prudké svahy, kořeny, kameny a vodu. Vyhněte se místům, kde se svítí jen málo nebo kde je nutné přelézat plot. Délka by neměla přesáhnout třicet až čtyřicet minut čistého času. Pokud hru plánujete na večer, začněte za šera, ne za úplné tmy. Děti se tak lépe sžijí s prostředím a méně se bojí.

If you cherished this post and you would like to receive more information concerning informace kindly take a look at the web page.