Postřehové hry dětem kazí přílišná nápověda rodičů

Pro větší skupinu se osvědčily hry na postřeh. Počet spočívá v tom, že se počítá nahlas, ale nikdo nesmí mluvit dvakrát za sebou a dva lidé nesmějí promluvit zároveň. Když se to stane, začíná se od jedničky. Vypadá to snadno, ale u ohně to spolehlivě zaměstná dvacet lidí na dlouhé minuty. Rytmus je podobný: kruh udržuje stejný tep tleskáním do stehen a kdo zrychlí nebo zpomalí, vypadává.

Kdy je nutné poměr snížit Poměr snižte vždy, když se děti pohybují v neznámém terénu, u vody, v dopravním provozu nebo při manipulaci s nástroji. Také pokud máte ve skupině dítě s postižením, hyperaktivní dítě nebo dítě s alergií, které vyžaduje zvýšenou pozornost. V takových případech se počet dospělých zvyšuje, i když jde o malou skupinu. Nezapomeňte, že vedoucí musí mít možnost kdykoli opustit skupinu, například doprovodit dítě na toaletu, a přitom nesmí zůstat ostatní děti bez dozoru.

Na závěr: neexistuje jeden správný počet. Vždy záleží na kontextu. Pokud si nejste jisti, poraďte se s kolegy nebo zkušenějším vedoucím. A pamatujte, že bezpečnost dětí je vždy na prvním místě. Lepší je akci zrušit nebo omezit, než aby se něco stalo.

Před hrou si projděte trasu sami a změřte skutečné azimuty. Běžte přitom pomalu a zastavujte se na místech, kde si dítě bude muset poradit. Typická chyba je, že dospělý změří azimut z místa, které dítě najde o pět metrů jinde. Rozdíl pěti metrů při špatném směru udělá po stu metrech odchylku klidně dvacet metrů. Proto na startu vždy ukažte, kde přesně má dítě stát, a označte to kamenem nebo klacíkem. Také nezapomeňte, že buzola ukazuje sever magnetický, ne geografický. Pro dětskou hru to nevadí, ale pokud budete pracovat s mapou, kde je zakreslený jiný sever, musíte na to upozornit.

Zapojte děti do rozhodování, ale ne do všeho. Nechte je vybrat téma, nakreslit obrázky a vymyslet jména figurek. Pravidla držte pevně, jinak se bude měnit jejich výklad podle toho, kdo zrovna prohrává. Až je hra hotová, uložte ji tak, aby se dala snadno vytáhnout: krabice, sáček na dílky, karta s pravidly navrch. Hra, kterou je obtížné připravit, se přestane hrát do týdne, i kdyby byla sebelepší.

Nakonec počítejte s počasím. Vítr rozhazuje fáborky a déšť rozmáčí papírové kontroly, proto používejte zalaminátované kartičky a přírodní materiály, které vydrží. Pokud fouká silněji, buzola se může rozechvívat a střelka se neustálí. V takovém případě hru zkraťte nebo ji přesuňte do závětří. Orientační hra s buzolou není o tom, kdo doběhne první, ale o tom, kdo se naučí číst směr a terén. Když to děti pochopí, bude je to bavit i bez soutěžení.

Začněte od rozhodnutí, ne od úložné prostory v malém bytěýroby. Sepište si na papír, OsvěTlení V ObýVáKu co mají hráči dělat, jak poznají, že vyhráli, a co se stane, když někdo zabloudí nebo nechce pokračovat. Teprve pak řešte, jestli to bude s kostkou, kartami, nebo figurkami. Tři až pět pravidel je strop; šesté už si děti nepamatují a začnou se hádat o výklad. Napište je velkým písmem na kartu, kterou položíte doprostřed stolu, aby se dala kdykoli otočit a zkontrolovat.

5 variant, které fungují i v tělocvičn

Nakonec počítejte s tím, že nejlepší hra vznikne z opakovaného hraní, ne z jednoho nápadu. Každá partie vám ukáže jednu slabinu, kterou jste neviděli. Když ji opravíte a zahrajete znovu, budete mít za pár odpolední hru, kterou budou chtít hrát i návštěvy. A to je lepší výsledek než dokonalá krabice, která leží na polici.

Postřehové hry vypadají jednoduše: dítě hledá obrázek, rodič ho opraví, hotovo. Jenže právě tady vzniká nejčastější chyba. Když dospělý napovídá příliš brzy, dítě se učí čekat na vodítko místo toho, aby samo sledovalo detaily. Trénink pozornosti přitom stojí na něčem jiném — na tichém hledání, vlastním tempu a snesitelné míře zmatku.

Častou chybou je také to, že dospělý jde s dítětem a neustále mu radí. Nechte ho, ať se samo rozhodne, kam se vydá, a teprve když se výrazně odchýlí od trasy, ho jemně naveďte otázkou: „Kde je sever?" nebo „Kolik stupňů jsi nastavil?" Děti se učí nejlépe z vlastních omylů, které si samy opraví. Pokud se ztratí úplně, nechte je vrátit se na poslední známé místo a začít znovu. Na konci hry si společně projděte, kde vznikly největší odchylky a proč. Právě tato krátká debata naučí dítě víc než celá trasa.

Počet dětí na jednoho dospělého není univerzální číslo. Záleží na věku dětí, prostředí, typu činnosti a zkušenostech vedoucího. Pokud plánujete akci, začněte tím, že si odpovíte na tři otázky: Jak staré děti máte? Co budete dělat? jak zařídit malou kuchynié máte možnosti zázemí a únikových cest? Teprve pak hledejte konkrétní poměr.

If you have any questions concerning where and how to utilize Jak ZaříDit Malou Kuchyni, you can contact us at our web-page.