Kdy už běhání nestačí? 7 honiček, které nadchnou i jedenáctileté

6. Přetahovaná o území. Vyznačte dvě základny a mezi nimi pruh. Děti se snaží přeběhnout z jedné strany na druhou, aniž je chytač zasáhne míčem na zemi. Kdo je zasažen, přidává se k chytači. Tato hra je výborná pro větší skupinu a učí děti krýt se a spolupracovat.

Druhá častá chyba: zapomenutí na rubovou stranu. Pokud rub zůstane holý, karty se lepí na sebe a děti je poznají podle zadní strany. Natřete rub stejně jako líc, ideálně jinou barvou nebo vzorem, aby bylo jasné, která strana je která. Nakonec karty zaoblete nůžkami – ostré rohy se brzy ohne a potrhají.

Večerní kruh u ohně stojí a padá na tom, jak rychle se podaří dostat lidi z role pozorovatelů do role hráčů. Rekvizity k tomu nejsou potřeba. Stačí hlas, ruce, pozornost a ochota nechat se trochu strhnout. Následujících dvanáct her vychází z jednoduchého principu: pravidla se vejdou do dvou vět a první kolo se hraje do deseti sekund. Kdo je vysvětluje déle, ztrácí publikum.

Menší děti často vnímají prohru jako osobní selhání. Do věku zhruba sedmi let je jejich schopnost oddělit výsledek hry od vlastní hodnoty velmi malá. Proto se po prohře vztekají, pláčou nebo chtějí hrát znovu a znovu, dokud nevyhrají. Není to rozmazlenost, barvy stěn do obýváku ale vývojová fáze. Důležité je, jak na jejich reakci zareagujete vy.

3. Stíny. Dvojice stojí za sebou. Přední hráč se pohybuje libovolně, zadní ho musí kopírovat jako stín a zůstat co nejblíž. Po minutě se vymění. Vítězí dvojice, která se od sebe ani na okamžik nevzdálila. Tato hra vypadá jednoduše, ale po dvou minutách bolí nohy i hlava a děti přestanou vnímat, že vlastně běhají.

Hádanka funguje jen tehdy, když dítěti dává smysl. Příliš snadná nuda ho odradí, příliš těžká ho znechutí. Rozhodující není jen věk, ale i slovní zásoba, schopnost udržet pozornost a předchozí zkušenost s podobnými úlohami. Proto se při výběru neřiďte jen číslem na obalu, ale tím, co dítě skutečně zvládá.

První možností je vodní štafeta s kelímky. Připravte dvě vědra s vodou a dvě prázdné nádoby na opačném konci zahrady. Každý hráč dostane malý kelímek a musí přenést vodu z plného vědra do prázdného, aniž by cestou vylil. Vyhrává tým, který má po pěti kolech více vody v cíli. Voda, která se vylije na trávu, není ztracená – vsákne se a prospěje půdě. Po hře zbytek z vědra použijte na zalévání květin.

4. Čísla. Rozdělte děti do dvou družstev, každé dostane čísla 1 až 5. Uprostřed leží míč. Vyslovíte číslo a příslušní hráči z obou týmů vyběhnou, snaží se zmocnit míče a doběhnout s ním na svou stranu. Kdo míč získá, má bod. Tato hra učí startovní rychlost a děti u ní křičí, fandí a nechtějí skončit.

Čtvrtou možností je „vodní bomba" z balónků, ale s mírou. Naplňte jen pět balónků, ne padesát. Hra spočívá úložné prostory v malém bytě tom, že si je hráči házejí a snaží se je chytit, aniž by praskly. Když balónek praskne, voda se vsákne do země. Po hře posbírejte kousky gumy, aby nezůstaly na zahradě. Tato hra spotřebuje nejvíce vody, proto ji zařaďte jen jednou za odpoledne a vždy na místo, kde voda prospěje.

Nakonec buďte trpěliví. Zvládání prohry je dovednost, která se trénuje měsíce, ne dny. Čím méně dramatizujete výsledek vy, tím méně ho budou dramatizovat děti. Vyhněte se srovnáúložné prostory v malém bytěání s jinými dětmi a místo toho oceňte snahu: „Líbilo se mi, jak jsi to nevzdal." Právě v těchto malých reakcích se rodí zdravý vztah k prohrám i k sobě samému.

Vyhněte se dvěma častým chybám. První je nechat dítě vyhrát za každou cenu, aby neplakalo. Tím se naučí, že prohra je katastrofa, které se musí vyhnout. In the event you loved this short article and you would love to receive more information about web assure visit our own internet site. Druhou chybou je naopak nechat ho prohrávat bez vysvětlení a s komentářem „no a co". Ani jedno nevede k odolnosti. Ideální je střídat výhry a prohry přirozeně a u obojího zachovat klid.

Prvním krokem je uznat emoce, ne je potlačovat. Věty typu „to nic není" nebo „nebuď malej" dítěti říkají, že jeho pocity jsou špatné. Místo toho pojmenujte, co vidíte: „Vidím, že tě to naštvalo. Prohrát je nepříjemné." Tím dítě získá pocit, že mu rozumíte, a lépe se uklidní. Teprve potom má smysl mluvit o samotné hře.

Třetí hra je pro menší děti: „rybář" s vodou. Do velké mísy nalijte asi pět centimetrů vody a vhoďte pěnové rybičky nebo korkové zátky. Děti je loví lžící nebo malým sítkem a přenášejí do druhé misky. Voda se neobměňuje, jen se dolévá, když se část vylije. Po hře ji použijte na mytí rukou nebo na spláchnutí venkovního záchodu, pokud ho máte.

5. Opičí honička. Jeden hráč je opice a má šátek zastrčený za pasem. Ostatní se ho snaží šátek zmocnit, ale opice se může ohánět pouze rukama, ne kopat. Kdo šátek získá, stává se opicí. Hra funguje nejlépe ve dvojicích nebo malých skupinách, kde se děti střídají rychle.